Anotace: -jen na oko
Zlomená skutky
pod rouškou
skryji své
smutky
a s tváří
raněných šelem
utíkám
klamu jen
tělem
Pak do hlubin
se nořím
s mosty mých
nadějí
celá si
shořím
-než pak
jen naoko
hrdinně
odrazím se
ode dna
zpátky
k hladině-
27.01.2013 13:43:43 Sawati
obdivuju, jak si dokážeš hrát se slovíčky :-) v krátké básni řekneš tolik...něco takového se mi nikdy nepovedlo
25.02.2011 17:43:00 uživatel smazán
Píšeš moc hezky..přeji ti hodně inspirace!
12.10.2010 07:59:00 NikitaNikaT.
Tohle dílko se mi velice líbí, skvěle podané a myslím, že každičký si v tem nande to své, neli se v něm pozná, tak jako trochu já... a řekla bych, že totok ani hodnocení nepotřebuje a že ST! je zde opravdu málo.... děkuju za to skvělé počtení.
07.10.2010 16:29:00 René Vulkán
Po delší době k tobě koukám a musím uznat, žem stále jedeš na plný plyn kvajity
30.09.2010 19:50:00 saddova
není tam nic noblesního, slovní obraty, co by se nad nimi človek zarazil a pousmal, nicmene v jednoduchosti je krasa, dobre se mi cetla, i kdyz mam radsi slozitejsi poezii, tak mne zaujala, tipas.
20.08.2010 08:42:00 nejsembásník
vyplavej nad hladinu smutku,
chce to fakt odraz a hlavu zvednout!
- bez předsudků...
18.08.2010 15:29:00 Špáďa
Kdybs podobně procítěné verše napsala nikoliv o smutku, ale o lásce a radosti z ní, napsal bych Ti:
"Umíš si ale ty živly užívat!
Ty s nima snad, Veruu, žiješ v symbióze!?"
Takhle Ti jen přeju, ať smutky brzo pominou, až nějaká radost velká je vytlačí z mysli i srdce. Nebo až samy shoří či se utopí (nejlépe v kapalině lihuprosté).