Jak málo stačí

Sedím v židli a slzy tečou
nechci nic ani prázdný svět
myšlenky ty nikam neutečou
obejmu tě naposled.

Sedím s tebou a vidím noc
rozum nechápu, jen tmu
smutek má nade mnou moc
sám do svého srdce sebe tnu.

Sedím sám a nechápu nic
sebe, dobu, ani květ
jsem jen rámem těch nejlacinějších skic
co bude, jak dál žít, mých dalších x let?

Ach,
jak málo stačí,
aby duše bloudila
v nekonečných tmách...