Samota
Samota
Má samota je bezedná a neodvratná,
jako prokletí.
Občas se ukáže paprsek světla v každodenní šedi,
ale vždycky mi zmizí tak rychle, jak se objeví.
A drobné radosti se omezují na prchavé chvíle.
Vím, že dříve nebo později se veškeré mé tužby
a sny rozplynou v prach.
Už ani nevnímám, jestli mám z toho strach.
Tak plyne čas, den za dnem,
pořád dokola.
Věřím vůbec ještě, že mě někdo vysvobodí,
že tu kletbu odvolá?
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Někdy mě samota přepadá i uprostřed přátel které mám moc ráda...jsou to taková temná období! Ale nenechám ji dlouho mě ovládat..učím se to zvládat ale to je život.Pěkná báseň!!
02.09.2010 14:35:00 | xoxoxo
Všechno se mění, mlád jsi, či starý
pláč a smích všem jsou života dary
nech to tak být, jen kolem se koukej,
když ještě žiješ, všechno je oukej...
02.09.2010 12:47:00 | Kapka
