Anotace: ...............
Dvě vyhaslé hvězdy hledí teď z tváře.
Štěstí již radostně nečiší z nich.
Marnivé vzpomínky na odlesky záře.
Zbyl jenom popel plamínků posledních.
Prázdnota drze v prostor se vkradla.
Čerň beze slov pokryla barevné pruhy.
Slaná rosa pak do kraje padla.
Na hladině úsměvů ustaly kruhy.
Po líci bledé proud perel kane.
Smývá ten povlak, ten nešťastný prach.
Do mysli obava slabě již vane.
V duši je smír, ustáva strach.
V království svědomí však zlost žezlo třímá.
Tisícům dotazů hlava se vzdala.
Na jednu otázku ale odpověď přímá.
Z medu cos olízal, slepota vstala.
Na kolbišti důvěry sťat další had.
Zakopán v zahradu zapomnění.
V naději, že již byl posledním snad.
Doufaje, že dalších na světě není.
Zklamání je jedna z nejhorších věcí, které k lidem můžeme cítit, bohužel neustále zklamávají!!! ST ta báseň je nádherná!!!
07.09.2010 14:28:00 | Anye
Dobře ti rytmus šlape, tak akorát a příjemně k obsahu, zmírňuje pocit hořkosti z něj...
07.09.2010 08:49:00 | Špáďa
Až emoční dílko, plné upřímnosti, snad jiskřičky naděje, která snad ještě zahřeje... ST! srdeční, citlivé, smutné, ale dobře podané. Obraty se mě upoutaly, vzpomněla jsem na minulost... ale tu už nevrátím a lidi předělat nelze, pokud oni sami nechtějí.
07.09.2010 08:33:00 | NikitaNikaT.