Pro ty co slyší,
syrových zbraní výstřely,
pro ty co cítí,
ledové závany srdce,
je dáno nekonečné pokání.
Za zločiny,které nikdy neudělali.
V tmavé mysli ,
zakrytou bílou mlhou se staly.
Hořké noci bez konce,
vstřebaná sůl do koutů těla.
Horká voda smáčela ruce,
a krutě smývala vinu.
Pes štěkal v dálce,
pokoušel se volat o pomoc,
nikdo ho neslyšel,
nikdo mu nepomohl.
Odraz v našich srdcích,
se nerovná času reality.
Těm kterým srdce onemocněla,
Budou nejvíc zklamáni,
z nekonečné tmy
a rychlého času.
Pes štěkal v dálce.
První polovina básně je stejná, jako Tvoje dvě předchozí dílka - vypsání pocitů a celkem o ničem. Ale za tu druhou polovinu, začínající "Pes zaštěkal v dálce" máš ten tip, protože tahle část má něco do sebe a má snahu vyjadřovat.
Podle předchozích anotací soudím, že Tě hodnocení nezajímá - budiž, ale podle mého názoru nepíšeš tak špatně; jenom tý dílka třeba nezveřejňuj hned a všechny. Zkus vybrat ty, které se ti zdají něco víc než jenom vypsání z pocitů, a jak píšu, může to být i za delší čas. Já některé svoje věci zveřejňuju třeba po půl roce ;)
19.09.2010 21:10:00 | J.U. Ray