Koukám na mraky,
na slunce se zahalenou září,
na zídce sedím, nečekám zázraky,
dost mám svých ulhaných tváří.
Koukám nahoru, z nebe padá déšť,
smývá z tváře bolest mou,
svůj kámen už nezvládám dál nést,
chci skočit a na vše zapomenout..
Nechci stále doufat jen,
nechci čekaním dál pouze žít.
chci skončit tento i každý jiný den
a poprvé v životě být tam, kde mám být...
dva stejne rymy? ale jdi ty.. mohlo to byt lepsi, jak rymy, tak forma.. o myslence nemluvim, ta se da upravit vzdycky..
18.09.2010 20:58:00 | saddova