Pláčem se lidská duše zalyká.
Co dělat sám dnes po setmění?
Hořkost a slzy kdekdo polyká,
na loži tvém spřízněná duše není.
Zavřu oči znavené,
hlavu složím do svých rukou,
tělo vlády zbavené,
mysl pustošená mukou.
Usínat i procitat,
snít svých snů snad dvanáctero,
...románem se mohou stát,
...Jitřenka mi půjčí pero.
Smuténková, bolavá... napsat ale, že je kouzelně napsaná... soudě dle samontého závěru je asik nemístné... nesmutni, věřím, že jitřenka zapůjčí pero ráda a budou jen samé veselejší básenky.... časem.
22.09.2010 08:23:00 | NikitaNikaT.