Prstýnek

Než Lída zemřela prstýnek sňala
a malé vnučce ho na památku dala.
Dívenka plakala tři dny,dvě noci,
nejedla,nepila,vpadla do nemoci.

Když naději ztratila a smrt je jistá,
tu z lůžka vstávaje k něčemu se chystá.
Přechází pokojem ke stolu jdouce,
nic neslyšíce,nic nevidouce,
prolézá šuplíky,kdo ví co hledá,
našla,co hledala stojíc tu bledá.

"Prstýnku milý mi,vidím tě z blízka,
zavolej babičku,vnučce se stýská!"

S každým z těch slov vypouští duši,
kdo z vás je pozorný,možná už tuší.

"Prstýnku drahý mi,držím tě v dlani,
zařiď,ať nejsem tu,přenes mě za ní!"

Tu malá dívčina vědomí ztrácí,
a k zemi studené mrtva se kácí.
Babička přichází pro vnučku svojí,
ve vřelém objetí obě se spojí.