Příběhy životů ukrývá tiše,
kožená vazba jež starobou voní.
Ve staré skříni co dějiny píše,
své stránky před světlem cloní.
Zaprášené vzpomínky v dřevěném klíně,
klíč v hrníčku tiše spí.
V zámku se po čase otočí líně
ukryté příběhy probudí.
Kožený poklad lehce pohladíš,
zažloutlé fotky, ztracené v čase.
Stránku za stránkou pomalu otočíš,
se smutkem v očích, selháním v hlase.
Tvář, co už nikomu nepatří,
dům, co kdysi někde stál.
Úsměv, co nikdy víc nespatříš,
proud času všechno s sebou vzal.
Vybledlé obrázky v koženém obětí,
schované příběhy otvírám lehce.
Do šťastných dnů s nimi na chvíli odletím,
z krajiny vzpomínek zpět se mi nechce.
Poslední stránku prohlížím,
koženou knihu zavírám.
V zámku skříně klíčkem otočím,
na dno zas vzpomínky ukládám.
Ty knihy vzpomínek
a černobílé fotky
několik drobnůstek
a kojenecké botky
knoflík a mašle
a dívčí copánek...
Zase to schovat
nazpátek.
..ST..
25.10.2010 09:42:00 | Květka Š.