Už ne...!

Nechci už psát,
toužím napořád spát.
Nechci už žít,
stále problémy mít...

Žiletku si novou beru,
snad se ráno neproberu.
Satan se se bude divoce smát,
a já sladce budu spát.

Nešťastná láska krutá je,
neotevřeš dveře od ráje.
Nechci slyšet zvony polední,
chci mít konečně za sebou krok poslední.

V očích vyhasli jiskřičky,
tma se rozhostila pod víčky.
A já už slast mám,
slyším Satana se smát.

Byl to zase jen sen,
ten co vrací na závěr.
probouzím se a zase žasnu,
mám pořádnou chuť na sebevraždu!

Držím tu známou czech-republic,
jsem pořádný cholerik.
"Říz!" Krev se valí a teče,
smrt s zamnou tiše vleče.

Slyším nad sebou hlas,
"proč to udělala?Už zas?"
Vnímám poslední větu,
bez přestání se nedostatkem krve klepu.

Bílá postel,temnota,
snad mě zachvátila teplota.
Poslední zářez,těším se,
ona teče,třepí se!

Temnota...Už zas?
Zřejmě nastal pravý čas...
Neslyším už zvony polední,
"Hurá!"Mám za sebou krok poslední....