Trhliny života

V temnotě noci ztracená,
na těle cítí strach a chlad.
Myšlenky před ním ukrývá.
Neví, zda věřit, že má ji rád.
Společný tok řeky života
horkými hádkami vysychá.
Na skálách v bezpečí pevniny
vznikají zlověstné trhliny.

Kde jsou ruce, co společně je zacelí?
Kde slzy smíchu, co řeku naplní?

Měli sen o společné cestě,
o velké a nekonečné lásce.
Však splývá již cesta i okolí
a láska plamenem nehoří.
Chodí teď bezradně v kruhu
snad s vírou, uvidět duhu.
Dotknout se té trochy štěstí,
co lepší časy pro ně věští.