O mém prokletí...

Anotace: Nemám anotaci...

Sbírka: Západ v pravé poledne

Modlíval jsem se kdysi,
bych poznal podstatu světa,
odhalil všechny pravdy rysy,
by na mne přišla osvěta.
Moudré vědecké časopisy,
jsem jako malý tehdy čet',
s houževnatostí krysy
nakonec pochopil jsem svět.

Býval jsem tehdy hloupý,
panečku to je spousta let,
člověk těžko rozum koupí,
neb musí uznat, že se splet',
rozum se navíc snadno ztrácí,
ve vzduch vypaří se hned,
mě se však držel a těžkou prací,
nakonec pochopil jsem svět.

Býval jsem plný ideálů,
až hlavou prorazil jsem skálu
a za tou skálou bylo světlo,
jenž moje sny o světě smetlo.
Nyní je ze mě realista,
jenž si chce na svět zakřičet,
jedna skutečnost je jistá,
že u zádele je mi celý svět!

Vžil jsem se do tisíců lidí,
neb býval jsem prý empatický
a smíšením všeho co vidí,
unikl jsem z své malé klícky.
Poznal jsem, že jsme jen feťáci,
podstatou lidí je tělesný fet,
pudy nás mají za otroky na práci,
vy víte co si o těch pudech myslím
když říkám s pohledem zkyslým:
"Ať do zádele táhne tenhle svět!"