Jsi tolik tichá, dneska a tady,
utichlé srdce, nehybné vnady.
Jsi tak moc tichá, bledá a vzácná,
v šarlatu ležíš, mrazivě krásná.
Jsi příliš tichá, jsi tu a nejsi,
byla jsi vždy z nás ta nejsilnější.
Tolik tvé krve na bílém hedvábí,
pozornost blízkých snad konečně přivábí.
Teď už tu nebudeš, už bloudíš v podsvětí,
nebloudíš samotná v tom nočním obětí.
Na vždy už tichá, na vždycky bledá,
vrátit vše zpátky, to víc už se nedá.
Všechno tu krvácí, krvácí do noci,
odešla bytost, jíž nebylo pomoci.