Bez cíle vznáším se ve stavu bez tíže,
sama už netuším, co je mi nejblíže.
Trochu se třesu, ač zimou to nebude,
kdo ví, zda tělo mé sil ještě nabude.
Bez cíle, bez lásky, bez touhy po žití,
při volném pádu mě stěží kdo zachytí.
V okolí matně já slyším zpěv ptáků,
všechno však mlží se teď mému zraku.
Den s nocí najednou vjedno mi splývá,
jak dlouho vydržím být ještě živá?
Tráva mě hladí, jak hříva vraníka,
mé nitro se hroutí a vše kolem zaniká.
Zajímavé. :) Občas bych možná změnila slovsled, ale i v původním znění to není špatné.
01.12.2010 17:51:00 | Andělskými perutěmi chráněna
Moc krásně napsáno, máš cit a smysl pro poezii...líbí se mi, ačkoliv je velice ponurá...ST
01.12.2010 12:19:00 | Adellide
Kdo tě tak otrávil
dívenko milá
vstávej a usměj se
chci abys žila...
Za skvělé verše ti SuperTip* dám
ale s tím smutkem jdi... jistě víš kam :-)
27.11.2010 22:30:00 | Kapka