Na tváři úsměv smutný mám
a v oku lesk.
Polibek v prachu je rozmetán
a na duši zbyl jen
malý stesk.
Noc zvlhlá deštěm slaných slz,
mění se v nekonečné čekání.
Podlehla jsem skrz naskrz
palčivému zoufání.
Až příští jaro
protrhne síť mládí
a ukáže nám cestu životem,
možná, že už se nebudem mít rádi.
Láska nám zamává
a zmizne za plotem.
Třeba bude vše právě naopak, a když ne-neujel poslední vlak a do dalšího, snad lepšího budeš usedat, tam bude tě někdo vroucně milovat:-)))-dříve nebo později určitě a bude Ti zase hezky u srdíčka.
03.12.2010 11:36:00 | CULIKATÁ
Láska zamává na rozloučenou a druhá na uvítanou... i tak to někdy chodí...
03.12.2010 11:02:00 | labuť