Šeptání

Anotace: Typická Tallwchovská báseň.

Sbírka: Západ v pravé poledne

Trpká slova tiše mi šeptají
buňky šedé mozkové kůry,
štvou mne, spát mi nedají,
že jsem prý osvícen zhůry.
Prý se mi dostalo poznání,
jakého jiní nemohou znát,
mozek mé myšlenky rozhání,
já mohu se jenom smát.

Smát se a v nitru ronit slzy,
že pravdu znám mne vskutku mrzí,
že pravda je trpká říkávali
a netušili, že znají ji zdáli,
mudrci, spletli jste se v mnohém,
však v tomto jste se nemýlili,
že ať jsem asketa nebo bohém,
vede mne touha po zbytečném cíli.

Poznání, jenž trpkostí svojí,
v skutečnost rozdrtí snění,
pravda, jíž každý se bojí,
skutečnost, že žádná pravda není.
A naším jediným pravým cílem jest
sloužit Thanatosi (starému principu),
že jsou to jen prázdná slova - odvaha, čest,
já se z té pravdy už brzy sesypu.