Nirvána

Anotace: Bez anotace...

Sbírka: Západ v pravé poledne

Připadám si tak malý,
mou kůži vrásky pokryly.
Tvářím se jako světaznalý,
neb svět již znám hodnou chvíli.
Ve skrytu štítím se lidí
a naslouchám hlasu skřivana,
jsem blázen jež skřivana v sobě vidí,
neb chce poznat, co je to nirvána.

Ale skřivan ten zpívá krásně,
vedle něj stydím se za své básně,
neb mé básně jsou jen odvar jeho písní,
jenž zpívá na větvi sedící,
ten jeho zpěv mne zbavil všech tísní
a díky němu je ze mne věřící,
já věřím teď v toho skřivana,
a čekám až přijde nirvána.

Však nirvána se nedostaví,
a skřivan mrtvý padl k zemi,
kde mám nyní najít pohled pravý,
když ani dýchat nechce se mi,
na jeho hrobu já nyní sedím,
a hlídám ho od noci do rána,
své oči zakryl jsem přilbice hledím,
již nevěřím, že přijde nirvána.