Anotace: Když se plácáte na jednom místě jako já. Když máte pochybnosti o tom, jestli je to, co děláte to, co jste vždycky chtěli..., jestli je to tak správné.
Od snů k realitě
a zase zpátky,
tentokrát bez fru: fru:.
Navrátit se k samotě,
tentokrát bez smíchu.
Upřeně neupřená bývám po ránu,
dlouhé desítky minut.
Při těžkých chvílích slzy se vpíjí,
JO, překvapivě do mých šatů.
Jsem jako v mezidobí,
teď velká na sny,
maličká na skutečno.
A dny vyplněné vůní pomerančů mizí se mnou,
tak citrusové.
Ostatním vrbám nevěřím,
můj zoufalý křik neslyší.
Bojím se těch, co nabízí barevné pilulky na dobrou náladu...
A přesto všechno váhám.
Oloupu si pomeranč, zavyju na vrby a...
ale ne. Psychiatra potřebují ty v noční košili,
já nosím pyžamo.
cítim sa presne takto. a určite to nie je len tým, že som včera zložila poslednú štátnicu. už sa tak cítim naozaj dlho. možno je na čase svoje sny začať meniť na skutočnosť(?)
Ďakujem Ti a ST
20.05.2011 11:24:00 | slnečnica
Tohle je fakt moc zajímavá sonda do myšlenek jedince, v určitém věku jsme opravdu ne ještě dospělí, ale ne už úplně malí a přece se cítíme na realitu a tvrdost života právě spíš jako maličcí, kteří se ještě potřebují přitulit pod ochranné křídlo toho, komu věří. Ujasnit si postoje, a pak teprve vystrčit hrdě bradu a vrhnout se do něj ! Do života...ST
15.12.2010 21:25:00 | Sladkalu