Umřel mi v dlaních anděl

Spatřila jsem maličkého anděla,
jak v prachu cesty mává křídly.
má duše smutkem ztemněla,
když jeho oči ke mě vzhlídly

Na asfalt padla jsem na kolena,
své dlaně nastavila tiše,
složil svá křídla přelomená,
svůj příběh krví píše,

Nechal se zlákat dívenkou krásnou,
zvala ho k sobě na krátkou chvíli,
pohladit křídla až světla zhasnou,
uvěřil anděl v nevinost víly,

Napovrch víla, ve vnitřku krutá,
jednou ranou křídla přerazila,
anděl se bezmocně po dlani motá,
nad jeho pláčem ještě se pobavila.

Kanula krev na zrádné ruce,
nechtěla dívka krvavou kůži,
hodila anděla na beton prudce,
teď se tu chudák v bolesti souží,

Chladne mi v dlani anděl můj maličký,
Proč musel zemřít ve strašných mukách?
Protože uvěřil v nevinost holčičky,
na věky zůstane krev v jejích rukách.

Prosím nelámejte andělům jejich křídla.