Jsi jen sen

V zahradě s černými růžemi,
jednu jsi utrhl a mně ji podal,
prý byli jsme si souzeni
a mé ruce jsi do svých schoval.

Tvé oči byly tak upřímné,
duši mi hřál dotyk tvůj,
naše láska prý nikdy nezhyne,
řekl jsi, že budeš navždy můj.

Ach, kéž pravda by to byla,
byl to však pouhý sen,
já opět jsem se probudila,
svítilo slunce, byl jasný den.

A chtělo se mi křičet z plných plic,
proč mé srdce vždy špatně zvolí?
Ty budeš vždy jen snem, nic víc,
však proč jen to tolik bolí?