Anotace: Všichni se někdy ztratíme v mysli...
Ani z daleka
se nepodobá klaunu
-malá bezvýznamná
osůbka-
Stydí se
u dveří
od výtahu.
Přikrčená,
muž snad
snad i žena.
Na hlavě paruka
němě přistižena
zabliká
jako světýlka
ze stromečku.
Komu chybí?
Pro koho pláče?
Vezmu si ji
do náruče
a odnesu ji
snad
do nálezů
a ztrát.