Slzavé údolí

Po tváří stékají mi slzy mé,
vše je v nich, to mé trápení nekonečné.
Jsem jako tělo bez duše, mé srdce krvácí, ta neuvěřitelná bolest na hrudi neustále se vrací.
Dusím se, co dělat mám netuším,
jen slzu po slze stírat se pokouším.
Stéká jich čím dál tím víc,
nemohu s tím udělat vůbec, ale vůbec nic. Přání mé jediné,
aby přišel někdo,
kdo mé slzy setře,
zacelí ránu v srdci a poví, zase bude dobře...