labutí pláč

jak vlna ztracená v Atlantiku
jak víla roztančená v panoptiku

tys byl a já ne

mé promiň

vím nestačí

a přesto zítřek přijde
po vteřinách
po krůčcích
co šeptají ostnatému drátu
o své bolesti

hra

bez pravidel
bez křídel
letadlo nebo helikoptéra

prosím do větru
prosím o smilování
prosím na kolenou
prosím v hořících plamenech
prosím s hlavou v oblacích

zloba a zášť
dvě dámy co tančí čardáš
pod závojem bolesti
která není
nebyla
nebude

zůstane jen pláč
labutí na opuštěném jezeře

*