Polibek

Ve tmě sedím na posteli,
hodiny jen plynou,
láska, zda je-li?
Pro ni srdce žijou.

Vyschlé rty se lámou,
pohled k zemi padá,
nepoznám už jinou,
která mi ruku podá.

Probuzený ze zapomnění,
v sobě něco hledám,
snad ztrátou snění,
či tím, že jsem sám.

Už nevím.

Jaký je to pocit,
když se rty spojí,
nejde ničím nahradit,
to že dva se milují.

Kdybych směl mít jedno poslední přání,
za polibek z lásky vyměnil bych svítání.