Jsem liská žena, co lidského se leká,
jsem vlčice, co na zkrocení čeká,
jsem dračice, jež ví, že draků není,
jsem bestie, jež touží po hlazení.
Jsem liščí dech, když liška dodýchala,
jsem bezpříběh, hra, jež se nedohrála.
Jsem prokletá, jež musí zůstat sama,
jsem míň, než nic, jsem všemi odmítána.
Jsem pohádka, co na vždy špatně končí,
jsem jenom pár vždy uplakaných očí.
Jsem povídkář, co kráčí bez příběhu,
jsem zraněná,a mám strach dál hledat něhu.
Jsem nástrojem, jenž pozbyl všechny struny,
jsem věčný stín, svit zatemnělé luny.
Jsem ztracená a pro vše nepotřebná,
jsem nechtěná, jak propast co je bez dna.
skvělé rýmy, líbí se mi zpracování věcí, které jsou možné a následné vyvrácení .. nesmutni..bude zas lépe ;) :)
05.02.2011 14:00:00 | Live to fight
skvělé rýmy, líbí se mi zpracování věcí, které jsou možné a následné vyvrácení .. nesmutni..bude zas lépe ;) :)
05.02.2011 13:59:00 | Live to fight
Taky se tak cítím dost často...ale pak zjiš'tuju že bych spoustě lidí chyběla ale nejvíc by trpěl můj kocourek...možná by ses divila komu bys chyběla...Mě teda určitě...bez Tvých básní by mi bylo smutněji...
04.02.2011 16:04:00 | la loba