Návštěvnost
Na hraně
Na hraně
Anotace: Takový momentální pocit... Báseň není moc dobrá, ale stejně ji sem dávám..
a přitom je mi do breku,
chci být sama, utíkám
a nenacházím útěchu.
V ruce svírám žiletku,
krev z rány stéká,
vždy jsem stála na hraně
jež je příliš tenká.
Bolest v ráně tepe,
třeba se v ní ztratím,
vždy jsem byla jiná
a stále za to platím.
Ztratila jsem kontrolu,
opět se to stalo,
sčítám jizvy na kůži
a pořád je jich málo.
Bolest mi připomíná,
že jsem stále živá
a přitom stále stejně
naivní a důvěřivá.
Však nejsem si jistá,
nějak nemám zdání,
je to stále ještě život
nebo už jen přežívání?
Bolest duše trýzní tělo,
má krvavá očista
někdy jsem tak osamělá
a budoucnost je nejistá.
Však i když se mi
život dávno štítí,
jsem příliš zbabělá,
dál snáším tohle žití.
Ale jednou to dokážu,
až mi dojdou síly,
snad seberu odvahu
a podřežu si žíly!
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskNo po přečtení tvého dílka ,mám chut to skoncovat...
10.02.2011 22:01:00 | Danger
rozumím ti..ale vzpomeň si, že vždycky máš lidi, kteří tě mají rádi, kterým se líbí tvoje tvorba a chtějí tě podpořit. Nevzdávej to, vždyť největsší prohra je prohrát sám se sebou.. a největší úctu vzbuzují ti, co statečně (i když na kolenou) snáší neštěstí a bojují o sílu se zvednout! :) drž se..moc pěkná báseň..
10.02.2011 10:38:00 | Live to fight
Snad Ti rozumím a věřím, že mnoho z nás... někdy se v životě stanou věci, ať už náhdoně, či úmyslně... zkrátka, někdy se nedaří. Věci se kupí, nevychází a někdy máš pocit, že to takhle je už dlouho a není ničeho, co by to změnilo, či Ti udělalo, byť jen malou, radost.... v životě jsou období, kdy nastane jistý zlom... záleží ale jen na Tobě, jak moc si to budeš připouštět... já vím, citlivost člověka je jistou zbraní zranitelnosti sama sebe... ale... mohu Ti sama za sebe řéct, že pokud začneš objevovat to hezké, třebas malé střípky štěstí v maličkostech, ať už tady, doma, či jen v tom, že se jukneš na pěkný film, seriál, že někdo zachránil pejska...atd. věřím, že se Ti znova v očích rozzáří plamínky na místo slzí... Držím Ti palušky a věřím, že tím nalézáním maličkatého pocitu štěstí odstartuješ třebas zde mezi "Svými" :o)
10.02.2011 06:25:00 | NikitaNikaT.
Já jsem tak ráda, že můžu být tady mezi vámi. Vždyť Liter je takový můj druhý malý domov. :) A jasně že si ze záporných komentářů nic nedělám.. :)
09.02.2011 19:44:00 | Charibeja
podle mě je teda nádherná a dokonale výstižná, a Pěťa má pravdu, jsi naše.
Ps: a Nikotina bych si nevšímala, asi trpí nedostatkem nikotinu, nemluvě o tom, že jeho štve všechno, co se i rýmuje
09.02.2011 19:36:00 | Anjesis
Já vím, že tahle báseň za moc nestojí.. ale stejně jsem ji sem dala.. děkuji za každý komentář :)
09.02.2011 19:23:00 | Charibeja
píšeš možná o něčem "zajímavý", ale strašně nezajímavě... zapomeň na striktní formu dětských čítanek
09.02.2011 16:36:00 | Nikotin
Nevzdávej se, i když já vidím svůj osud asi úplně stejně, stejně se nevzdávej
09.02.2011 15:37:00 | Anjesis