Zpěv duše

Slzy slunce kanou v zemský klín,
hledím na soumrak a halí mě splín.
Jestli zítra ráno znovu vyjde
a další den s ním opět přijde.

Mnoho otázek si teď kladu
a měsíc zatím přebírá svou vládu.
Zlaté hvězdy v úkol luny dlící,
bdí nad mou duší, raněnou a spící.

Září svou zpěvnou konejší její velký bol,
hladí jí vánek šeptající z temných hor.

Jitřenka jí pak něžně probudí k ránu
a slunce klíčem paprsků otevře dne bránu.
Vše zlé odpadlo, noc si to vzala s sebou,
jen vzpomínky ještě trošku na srdci zebou.