Pozorovatel

Anotace: Mám vlastně právo léčit slepce? Sílu mám, však co když to nechce? Nezná utrpení jenž zrak s sebou nese, kdy jeho tělo se v křeči třese a snaží se nevidět realitu. Ne, je lepší věčně slepý býti, než žitím trpět je lépe živořiti a smát se pálícímu svitu.

Z nejvyšší světové hory
horolezec do nížin shlíží,
strachy, běsy, hladomory,
srdce ho z toho pohledu tíží.
V dáli zří slunce svítání,
které prý přináší naděje špetku,
však místo toho další strádání,
žízeň, sucha... zmiz slunce, ty zmetku.

Stojí a dobro na dohled hledá,
záblesk, místo, bod, cokoli?!
Jeho hlava se k nebesům zvedá,
srdce ho pevněji rozbolí.
K hvězdě ve výšinách pohled upírá,
jenž se ve sluneční záři skrývá,
však mizí a s ní i jeho víra,
v hlavě se mu rozhořívá.

Skočit se chystá, však co to zří?
Měsíc svým tělem slunce přikryje,
jeho zrak chvěje se... nevěří...
nevidí však již žádné bestie.
Nevidí ve tmě nic, jen hvězdu nad hlavou,
a zbavuje útrap svou duši bolavou,
v hlavě se náhle klid rozhostí
a vyprchává pohrdání slepostí.