Vláčím kroky
po lhostejné cestě
jdu bez výrazu
ztratil jsem tvář
V hrdle na staré židly
sedí unavený výkřik
kolem něj valí se hořkost
dopíjím svůj kalich
V tolikrát rozdaném srdci
mám zabodnuté kopí
přesto stále tluče
úctyhodný sval
zasměju se neuctivě
ticho se vyleká
šelmy zůstavají v doupětech
ohlédnu se a vidím
pouze své stopy
jsem sám
jen u pasu mi visí
mrtvé potěšení
ou....jak probudit k životu spícího dravce?...snad pokušením...potěšením...nikdy nejsi sám
08.03.2011 11:28:00 | Jats
Smutné a bolavé dílko... zvláštní nádech, který svádí k zamyšlenkám. ST!*** za vyjádření.
06.03.2011 19:35:00 | NikitaNikaT.