Cesta na rozloučenou.

Skoda toho, skoda te

24.08.2012 10:36:12 | chci_uverit

A co když někdo na tvé smuténky má náladu? Život není jen veselý a občas si potřebujeme i posmutnit

07.08.2012 13:19:30 | Rootness

Bude tě škoda, Dračičáku, ráda jsem si pročítala Tvá dílka.. A tohle je krásné, trošku jak ta moje poslední... *smutný úsměv*

Jinak doufám, že zase bude lépe a vše se v dobré obrátí!

10.03.2012 22:49:06 | Santinan Black

koukám, že vlastnost zahazovat věci "velkými rozhodnutími" když se ocitneš v nějaké citové krizi, ti zůstala. Tak good luck, ale zrovna tebe bude škoda.... D.

25.07.2011 07:27:00 | Lexisa

Když se Ti zastaví čas
tak všechno kolem přesto běží
a mokrý písek na pobřeží
je vlnám slaným napospas...

24.06.2011 14:06:00 | šuměnka

Tak snad jednou třeba zase zavítáš na liter, coby autor. ;) Pokud se tak jednou stane, určitě Tě tu zase rádi uvítáme. Já Tvůj přístup velmi chápu, jednu dobu jsem to měla podobné, ale i tak se mi z toho chtě nechtě podařilo vypsat. Pro mě je psaní lék, i přesto, že občas se zezačátku tváří jako jed, který mi koluje v ilách a otravuje. Rozloučení to bylo milé a krásné, to Ti musím nechat. Tak tedy nashledanou a rozhodně na nás zkus nezapomenout..! Přeji ať je lépe, než dosud bylo...

06.05.2011 08:39:00 | Santinan Black

Chápu Tvé rozhodnutí a nezlze bránit, kde vše je hodnoceno již citem, srdcem, rozumem. Aj já svou tvorbu celou sem nedávám, neb jistá/é osoby, co zde jsou, neustále ubližujou. Co na tem, že Vás vodí za noc, lžou a bulíky věší o 106, mění nicky skoro jako ponožky, či spodní prálo... zřejmě z dostatatku času se nedu a neví, co by roupama a nejen to... nebudu se pro jistotu rozepisovat... budu ráda, když se tu zastavíš a věřím, že dycinky nandeš ty, kteří Ti za to stojí.

17.03.2011 21:01:00 | NikitaNikaT.

Omlouvám se, nebylo účelem, aby jste mě tu přemlouvali. To jsem opravdu nechtěl a ani mě nenapadlo, že by se tak mohlo stát. Většinou mi trvá trošku déle než se rozhodnu, ale když už se tak stane, není moc šancí mě odradit. A to ve všem. Stejně tak k tomuto kroku jsem došel po zralé úvaze, kdy jsem si uvědomil, že smutné básně mi nepřinášejí úlevu jako dříve. Ale jen jitří otevřené rány, kterých se nastřádalo více než je zdrávo a nevím proč se nechtějí hojit ani s odstupem času. Jelikož jsem jako většina lidí sobec a nejsem duševní masochista, je mi jasné, že pokračovat tímto směrem nemá smysl. Na druhou stranu nejsem z těch, abych jen tak od někud odešl bez rozloučení.
To byl smysl této poslední veršovánky.
Přeji Vám hodně štěstí, Honza.

17.03.2011 15:55:00 | Dračičák

Nechoooď....:-(((

17.03.2011 09:33:00 | Tamara

Honzíku-nechooooď, já si Tě chci číst a určitě zase přijde čas, kdy Ti bude veseleji.Tady se člověk alespoň může vypsat i to občas trošku uleví.A Janina má pravdu, sluníčko už nám kouká do oken, tak já v tom našem modrém, budu vyhlížet další Tvou básničku:-)

16.03.2011 22:42:00 | CULIKATÁ

Honzíku dračičáčku, nic nevzdávej, každému někdy není hej. Už se k nám propracovalo jaro, tak ho pusť k sobě a to, že píšeš smutně přeci nevadí a hlavně piš.!! To totiž takovým duším, jako jsme my, pomáhá. Každý jsme pro život nějak naprogramovaný a těžko na tom něco změníme. Koukni na moji tvorbu. Když se do ní začteš, většina básniček taky neoplývá veselostí, hlavně ty v sekci život. Jsem prostě taková a přijala jsem to, že taková budu. Ve své podstatě jsem spokojená, ale když stvořím básničku, tak to tak nevypadá, ale tím se netrápím.
Užívej si jara a hodně se dívej do sluníčka, uvidíš, že bude líp. Ahojky Jana

16.03.2011 14:04:00 | labuť