na polštáři v krajkách mastných vlasů
hlavou omotanou v obinadlech z gázy snů
bolí tě malovat si úsměv
přes unavený rty
do zesláblých rukou
bereš svět
jeho malej kousek
co snad patří tobě
( bála ses, že můžeš chtít víc )
prsty se probíráš krajem deky
hladce obratce hladce obratce
do očí tě dřou kamínky strachu
v slzách odráží se tvuj vlastní
krasohled
Myslím, že vím přesně o čem mluvíš a něco mi to hodně silně připomnělo - díky...
17.03.2011 21:45:00 | TetaKazi
"hlavou omotanou v obinadlech z gázy snů
bolí tě malovat si úsměv
přes unavený rty
. . .
do očí tě dřou kamínky strachu"
To mě zaujalo.
17.03.2011 21:40:00 | Juan Francesco de Faro
Ani tak Krasohled, jako zjištění, že zase vidím slova Kuličááááka
moc, moc moc pozdravuji
17.03.2011 20:34:00 | Mirka Hedbávná