Nejsem herec a nechci s tebou hrát,
nesázím nic, proto není co sklízet,
nepřistupuji k tobě jako lhář,
nechci se s tebou prát.
A ty mi dáváš rány, o který nestojím.
Jen vyčkávám, co dalšího asi přijde
a proto se tě trochu bojím,
a není pravda, že na ničem nesejde,
ani že na ničem nezáleží,
život dál a dál běží.
Jen připravil mi teď smutek,
trápení a velký zármutek,
připravil mi období ticha a tmy,
jak poperu se s tím, kdo ví.
Za tohle se nikomu neomlouvám,
platím daň, kterou si nevybírám,
a prý sobecky se v tom užírám.
Než bych však druhému den zkazila,
radši sama se v tom utopím,
existují věci, který i kdybych
se na hlavu stavěla,
prostě neovlivním.
Pěkné vylití citů a bolesti.
Snad jaro tě zahřeje od chladu a rozkvete v Tobě nová naděje.
Neboj bude líp,někdy je lepší se nebát a vše říct...
22.03.2011 06:57:00 | Danger
Někdy nás, beruško, spousty věcí zabolí, někdy lidé úmyslně naše srdce, ty hluboké rány solí... někdy uděláme chybu my sami a neseme plnou zodpovědnost... aj aj to bolavé jednou skončí. Smutek se vytratí, po ranách zůstanou jizvy, časem vyblednou a to špatné skryje se v hloubi naší duše.
19.03.2011 19:27:00 | NikitaNikaT.