No name

Melodie smutná v uších zní,
srdce v louži vzpomínek,
na večer poslední,
s chutí zkyslých rozinek.

Nemůžu si vybavit prostor,ani čas.
Jen pocity v nás,
co tenkrát byly,
co všechno způsobily.

Jeden komentář zněl,
že básník musí trpět,
aby mohl psát.
Já ale dávno už zapomněl,
jak loni vypadal svět,
jaké bylo s ní se smát.

Pche!!!

Lžu sám sobě...,i vám,
že ten tam
je srdce klam,
že odešla bolest,
ze srdečních cest.
To jen vně sebe,chci se plést.

Jako dá se nůž o kámen otupit,
tak prý,čas pomáhá,
brusem však dá se nabrousit.
I vzpomínka se ostrosti domáhá