Tma zatáhla se do mého já
Tma objala mě a s ní i samota!
Klaním svou hlavu pokorně k zemi
Dám ti svou duši, nač teď je mi?
Ztrácím svou naději, odešla dříve
Tak jako slunce zapadlo v dáli
Jinému svítí, jiného hřeje
Zůstala troska.
A pocit beznaděje
Jejku, bolavá, ale jak píše Maruška... nechej čas, ten bolest vyléčí, nové štěstí, lásku přinese... moc Ti to, z celého srdce, přeju. ST!*** za vyjádření pocitů.
06.04.2011 21:21:00 | NikitaNikaT.