Tma přikryla mě pláštěm smutku
A nebe pláče mojí bolestí
To dohnaly mě kroky vin a skutků
I jejich ozvěna se nese náměstím
°
Tma hodila mě do černého hávu
A kapky deště neodplaví žal
Život je syrový a mnohdy jistě v právu
Tak nechci, by mě někdo litoval
°
Tma přikryla mě pláštěm smutku
A všechny slzy tísní zakřičí
Kus mého já se kope do žaludku
A smrtihlav tu číhá na tyči…
Dekadence bez kadence? Ne, ne! Přímo s kadencí! Čisté poezie a bez šumu (rozuměj rušivýcgh vlivů, tvůj šum to nepostrádá).
15.04.2011 18:57:00 | Špáďa