JEN PROCITNOUT
JEN PROCITNOUT
Anotace: ...
V objetích mé chabé múzy,
píši s jitrem svého rána,
v žilách skví se blesky hrůzy,
bolest na prsou je pevně dána.
Na papíře dojemně sen čmárám,
avšak jsou to prázdné výplody,
žal uniká mi k srdce spárám,
vím, že smrt skýtá své výhody.
Kde však vzíti talent k životu,
když vyhasínám jako plamen,
každý den hostím v nitru nicotu,
každý jest mojí tváří znaven.
Víčka mi těžknou steskem plíživě,
to však neznamená ještě klam,
lidé se odvracejí čelem štítivě,
kdo sevře moji bledou dlaň?
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Smutné, ale hezké... a neboj někdo jí určitě sevře ;-). Ale sevření občas taky bolí...
20.04.2011 10:13:00 | ZUMKA
Velmi dobře napsané. Básnička má být - aspoň podle mě - plná pocitů. To u této platí určitě. To, že je smutná, je mi líto. Snad už máš od doby vzniku alespoň krapítek hezčí život. :)
20.04.2011 10:03:00 | Frosty28
Nepřísluší hodnotit bolest... ale ty bodíky jsou za napsání... srdce bolí, duše chřadne, máš pocit, že svět, život celičký spadne... znám to, prožívám to... náděj jakoby umírala poslední a chybí síla na to, zvednou se a jít zasejkc dál... všecko snad přebolí, musíme doufat... někdy je smutek v nás, ačkoliv nevíme proč temu tak je... většinou má svůj pravý důvod...
20.04.2011 08:51:00 | NikitaNikaT.
