Nic ti nezbylo...

Kolik bolesti vytrpíš,
mnoho dní propláčeš bezmocí,
spíše než-li žiješ sníš
není ti již žádné pomoci.

Za to co jsi milovala,
vroucně, jako nikdy nic,
štěstí své obětovala
nemohla jsi dát nic víc.

Teď tu zkleslá sama sedíš,
hrdlo žalem stažené,
na bílá oblaka hledíš,
věci dávno ztracené.

Kolik by jsi za to dala,
aby to co už je pryč,
vrátilo se jako zjara,
našlo k tvému srdci klíč.

Nemáš však co za to dát,
vždyť jsi všechno rozdala,
přestala ses navždy smát,
hořkost světa poznala.

Rozdala jsi radost, víru,
štěstí, vroucnost, lásku svou,
dokonce i vnitřní sílu,
jen vzpomínky zůstanou.

Vzpomínky na lepší časy,
z hloubi duše přichází,
minulosti dávné hlasy,
slyšíš, kolem obchází.