Apatie

Pod vlivem halucigenů
od pusy pouštím pěnu,
vznáším se nad vším bytím,
fantasie se pevně chytím
a nepouštím Ji, pevně svírám
ten bezforemný mráček plynu,
do očí lží prázdně zírám,
trpím, pláči, umírám, hynu!

Již nemám snad žádnou vůli,
můj svět ohradila apatie,
distancuji se od vší smůly
a přesto cítím jak hnije
ten zbyteček vůle, co mi zbývá,
vše co jsem byl již zmizelo,
ze mne je outsider, jenž se skrývá,
okolostojící ťukají si na čelo.

Nejsem již objektem, který žije,
neb zcela mi vládne ta apatie.