Luna

Anotace: Moje tehdejší reakce na útok žhářů na romskou rodinu ve Vítkově.

Svítila luna, když pršelo štěstí.
Všude je zloba, co bolest věstí.
Všude je křik, tesklivý pláč.
Umírá dítě, zabil ho sráč.

Plakali elfové, ronili slzy.
Slzy křišťálové, umíraj brzy.
Plakali bílí, že dlouze si lhali.
Plakali ač, předem se vzdali.

Spálená kůže do nosu pálí,
zvadla nám růže, bahno ji dáví.
Elfové zpívají písničky smutné,
bílí nedělají, co bylo by nutné.

Mlčení dlouhé do ticha zpívá,
cikáně krásné se na mě dívá.
Nádherná dívka, svatý je život.
Plamen je osud a zloba pilot.

Nádherná rasa, co může nám vzít?
Když z bílých špína ji nenechá žít?
Hledím na elfku, co síly v ní vězí.
Odvaha, svoboda... to již je nám cizí.

Soudce se ptá, kdo že je vinen?
Je společnost otcem a viník synem?
Rodiče pykají za výchovu dětí.
Tam kde byl dukát, může být smetí.

A tak tady žijem, na této zemi,
ze všeho zla smutno je mi.
Duše nenávist dávno zmařila,
elfové zpívají, že láska umřela.

A tak tu zpívám společně s nimi,
naději vzývám, vzývám i změny.
Vzývám zpět lásku, ať skončí to lpění,
že na krvi záleží, však ta rozdílná není.

Svítila luna, když pršelo štěstí.
Všude je zloba, co bolest věstí.
Všude je křik, tesklivý pláč.
Společnost slyš mě,
jsi sobecký sráč!