Trpký jed
Trpký jed
Mám plnou sklenici jedu,
pomalu ho usrkávám,
žít už dál nedovedu,
tak se dobrovolně vzdávám.
Má duše už nenaříká,
dávno jsem to udělat měla,
jed mi zvolna proniká
do krve a do těla.
Chci tu bolest zastavit,
srdce už mi žalem puká,
rozhodla jsem se otrávit,
žít jsou pro mě neustálá muka.
Zelený je jed v mé číši,
věřím, že vše se v lepší změní,
brzy už budu v jiné říši,
tam kde není utrpení.
Tak popíjím svůj trpký jed,
vypiji ho do poslední kapky,
neboť už mi zhořkl svět,
neboť neznám zázračnou moc lásky
pomalu ho usrkávám,
žít už dál nedovedu,
tak se dobrovolně vzdávám.
Má duše už nenaříká,
dávno jsem to udělat měla,
jed mi zvolna proniká
do krve a do těla.
Chci tu bolest zastavit,
srdce už mi žalem puká,
rozhodla jsem se otrávit,
žít jsou pro mě neustálá muka.
Zelený je jed v mé číši,
věřím, že vše se v lepší změní,
brzy už budu v jiné říši,
tam kde není utrpení.
Tak popíjím svůj trpký jed,
vypiji ho do poslední kapky,
neboť už mi zhořkl svět,
neboť neznám zázračnou moc lásky
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Proboha, jak to myslíš, na rozloučení se světem? :(
18.05.2011 07:34:00 | Charibeja
Tato básnička mi mluví z duše.Jestli dovolíš,použiji ji na rozloučení se světem.Vím co říkám,jsem při smyslech/zatím/.Nikdy bych nevěřila,že psychický teror je jedna z nejúčinnějších zbraní.
15.05.2011 12:51:00 | Vedeja
Někdy nás mnoho věcí zabolí... některé méně, jiné hodně.. hluboce... ale nikdá není důvod se vzdát... občas nás cosi, bo kdosi srazí na kolena, ale nikde není dané, že nelze již nikdy vstát... Někdy čas ubíhá rychlostí světla, jindy vleče se, jako celý rok... ale nikde není psáno, že nelze jít s životem dál... co Tě nezabije, to Tě posílí... tuhle věcu jsem v poslední době slýchala často...
06.05.2011 19:35:00 | NikitaNikaT.