Byl

„A do blázna mám daleko“

Ztichl a zavřel své tělo
na dva západy do klece
pro papoušky aby viděl
svět jako v diapozitivu
a v rozevláté košili lebedil si v odlesku obalů
od energetických nápojů
co bolely studentům
před závěrečnou zkouškou
poházených za západem parapetu
a tužba matky za uzdravení
sílila s každým dalším květem fialky v květináči
ve kterých schovaná antidepresiva
poháněla kořeny spíš dovnitř
než ven
a není se čemu divit

možná jediný pochopil smysl květů
možná tušil
a byl předzvěstí