Po stěnách zas kráčí tenké pavoučí nohy
černými kroky chvěje se svět
v pokoji bez oken, se zamčenými dveřmi
nevypočitatelná dráha poletující mušky
dává tušit ocet nebo shnilé hrozny
zatuchlý vzduch nových dní
těžce do tváře dýchá
křivý nůž lže když do srdce píchá
Musí být v té tmavé místnosti nějaké světýlko, přece!
Taky jo; skulinou
u dveří prosvítá plamínek
kremační pece.
I márnice má malé okénka
není tam jen pavouček
leží tam další desítka
lidí, kteří čekají na pár kytek
21.05.2011 13:57:00 | čas.běží