V zajetí

Hledím nešťastně skrz mříže,
mé dny jednotvárně běží,
jsem další zajaté zvíře,
nikomu na mně nezáleží.

Sice mě nakrmíte,
dáte mi i vodu,
jen jedno mi nesplníte -
nepustíte mě na svobodu.

Přecházím ve své cele,
jednotvárně sem a tam,
na divočinu a na přátele,
už jen marně vzpomínám.

Ty mříže pevné, ocelové,
vzdorují mým zubům i drápům,
a jsou zbarvené od mojí krve,
jak stále se po nich marně sápu.

Vím, že už nemám naději,
mé dny i noci jsou pořád temnější,
měli jste mě zabít raději,
to by pro mě bylo milosrdnější.