Víly neříkají "Miluju tě."

Anotace: aneb když srdce vytěsní všechny "Miluju tě," co jste kdy řekli, protože jinak by muselo prasknout steskem po starých časech.

Blesky trhaj' nebe
svět tak nějak zebe
Déšť mi máčí rudé vlasy
Kde jenom jste, staré časy?

Řev hromů už děsí vlky
stojím hrdě mezi smrky
čekám tady na zázraky
vidím však jen černé mraky
vidím tebe v mojí mysli
tvoje vůně mate smysly

Stojíš se mnou, proti světu
chystáš říct tu krutou větu.
Déšť bičuje, vítr kvílí
srdce mé už ztrácí síly

Tvůj pohled je plný něhy
teď už zase tavíš ledy
dotkneš se mých mokrých vlasů
saješ vůni starých časů
skloníš se a šeptáš chvíli
barvíš život šťastné víly

Ruku její jemně tiskneš
"Miluju tě." tiše vzdychneš.

Víla křičí, pláče, trpí
ta vzpomínka tiše škrtí

Znám tě podle vůně, hlasu
podle vzhledu, tůně času
Znám tě líp než sama sebe
blesk po blesku kříží nebe

Srdce ještě nepuklo
Nikdy však už nemuklo
Dvěmi slovy zkamenělo
A pak radši zapomnělo.