..k rozbřesku tisíc let..
..k rozbřesku tisíc let..
Anotace: myšlenky /spíš opět emoce / ve 3:14
*
Kameny kostela porostlé stárnoucím mechem
Spáry a cestičky semknuté na dlouhý čas
Zalité hořkostí, spálené posledním vzdechem
…v posvátné temnotě ztrátám se usíná snáz…
°
Na střechách vysokých stíny se s měsícem honí
Až příliš daleko pro mě je nyní ta výš
Zmáčená od rosy na zemi hlavu svou kloním
…k rozbřesku tisíc let, sama - ač blízko je kříž…
°
Skleněné vitráže příběhy archaické značí
Kontury s barvami splývají na jeden kus
V tolika vrstveních zklamaná důvěra kráčí
…a s ní i dozvuky „sit tecum dominus“…
**
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk24.06.2011 21:19:00 ZILA78
Skleněné vitráže příběhy archaické značí
Kontury s barvami splývají na jeden kus
V tolika vrstveních zklamaná důvěra kráčí
…a s ní i dozvuky „sit tecum dominus“…
Velice dobře napsané....S.T.
17.06.2011 17:05:00 Špáďa
Když znaven ulehám za rozbřesku,
den v tobě vstává a plna lesku,
měsícem sycena, k žití máš blíž,
do jeho výšek se probásníš.
17.06.2011 08:15:00 labuť
Jen šeptnu krása a už jsem z ticha, abych nerušila tu zvláštní atmosféru...
17.06.2011 07:20:00 Dota Slunská
Noc ti očividně inspirativně prospívá, ačkoli den, předpokládám, nezaostává.
17.06.2011 05:52:00 NikitaNikaT.
S jemností čtu Tvé řádky, po dnech, hodinách vracím se... tak ráda zpátky. ST!***
