Návštěvnost
Hráčka se smrtí
Hráčka se smrtí
Anotace: Některým věcem prostě nedokážeme zabránit...a jen málo lidí si pak dokáže představit, jak se ten dotyčný cítí.
hustý sníh zasypal silnice,
na čerstvém sněhu lupnutí,
doprovází každé mé dupnutí.
V tichu zahouká sova,
po chvíli zas a znova,
v keři ozve se šustnutí,
na šíji pocítím strnutí.
Opatrně vážím další kroky,
vteřiny se náhle promění v roky,
bílý opar zvěstuje dech,
kolena dopadnou na studený mech.
Šaty barvy mořské pěny,
na dívčiných ramenech ověšeny,
bílé střevíce se zlatou stuhou,
na krku přívěšek s duhou.
Pohne ústy v mém náručí,
ať ji položím, poručí,
smrt si prý sama zvolila,
rodina nad ní hůl zlomila.
Nadarmo jsou mé rady,
na vteřinu se otočím zády,
uslyším tichý jemný vzdech,
mráz mi putuje po zádech.
Tam, kde byla mořská pěna,
barví se do ruda skvrna,
leskne se ostří nože,
věci dělajíc ze mě muže.
Se slzami v očích kopu hrob,
nikdy nenajdou lidé mých stop.
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskJe to smutná balada o dívce, kterou muž najde na procházce v lese. Zjistí, že se sama v něm ztratila a chce zde i umřít, protože utekla z domova.
On má ale dobré srdce a chce jí pomoci, vzít k sobě....a pak záleží už na fantazii každého z nás, proč ona dívka odejít nechtěla, když mohla(v tom je ta zápletka)...ale ona odmítne a raději ukradne mužův nůž a probodne se jím.
Muž si vyčítá a už nikdy do onoho lesa nevkročí.
04.08.2011 18:09:00 | Amable seňor Marek
Tak trošinku tuhle básničku nechápu, Mary...
04.08.2011 17:43:00 | Mandlový andílek
Inu, i na tu je čas. Mezi tím vším štěstím a radostí, i smrt občas řetezy zachrastí.
Avšak není třeba smutnit - do veselé kuchyně básníka, pojdme něco ukuchtit. :-)
30.06.2011 22:28:00 | Amable seňor Marek
Zajímavá BALADA s tragickými prvky. Je divná doba - někdy vítězí zloba :(.
29.06.2011 21:30:00 | Veselý Drak
Děkuji moc, whiolet.
Cením si každé, sebemenší, pochvaly.
19.06.2011 21:43:00 | Amable seňor Marek
Krásně napsané...
19.06.2011 21:31:00 | whiolet
Děkuju za zastání.
Ale nebylo ani moc potřeba. Kritika je stejně důležitá a potřebná jako chvála a ani jednoho není nikdy dost.
Já to napsal, jak jsem to cítil. Až to ucítím jinak, tak to také jinak napíšu. A třeba se trefím do ono vytříbeného kusu jednotlivce.
P.S. Ona se zabila sama - nožem vypravěče, který mu sebrala, když ji nesl v náručí.
Se slzami...možná mu na té dívce tak trochu záleželo...
18.06.2011 13:16:00 | Amable seňor Marek