Potažená,
černavou kůží smutku,
roztrhanou na cáry děsivých kouzelníků,
co slíbí věčnost za trochu lásky,
miláčku, už dávno netrhám sedmikrásky,
odkvetla poslední naděje...
a vody purpuru,
krůpěje,
pár modřin,
tichý pláč i smích...
stahuje mě pod hladinu ohně...