Chuť

Trhám se v řetězích z trnů,
krev skoro teče z královských trůnů,
skrze kalný bláto paty brodím,
ve špinavé lázni dýchat musím.

Přes dlouhou trasu,
já měl vlastní víru,
viděl pravou krásu,
pak vyhloubila v srdci díru.

A nechala mě spát.

Jak písek padá na mou tvář,
nevnímám už nebeskou zář,
otupují se mé smysly,
nikam do nicoty klesly.

Po věčnosti časů,
neslyším žádnou líbeznou,
melodii hlasů,
či písničku kouzelnou.

Tak ztratil jsem chuť do života.