Anotace: i když je to jako věčnost, nestačí to
V misce z masa a krve,
plno střepů mám,
jak sklo lámalo se prve,
tak dlouho je tam schovávám.
Třiští se, už nemají tvar,
tolik střepů nikdo neslepí,
škoda práce, zmar.
Nesnaž se, i tvoje střepy tady mám,
nesahej tam, pořežeš se!
Moc dobře to znám.
Chtěl jsem si to uklidit,
však drží tam moc pevně,
vše se nedá opravit.
Snažím se zapomenout,
a celý život budu,
proti vlnám plout,
dokud neutonu.
Někdy pořezat se, není až tak špatné...
Třeba to vypovídá něco o nás samých...
Já jen doufám, že už je lépe...
13.11.2011 22:12:39 | uživatel smazán
Žij!Žij!Žij! Žij už konečně, prosím!!! Opravdu se utopíš pokud nezapomeneš. Nějak to jde. Vždycky to jde! Vždycky. Neexistuje slovo ne, protože na vše vždycky můžeš říct ano.Prosím
19.08.2011 13:38:00 | Toda
Nechala bych jen ty první tři sloky, ty jsou za st, avšak ty poslední dvě...už jsou jen tak navíc co ani nesedí...
14.07.2011 14:38:00 | whiolet