Anotace: i když je to jako věčnost, nestačí to
V misce z masa a krve,
plno střepů mám,
jak sklo lámalo se prve,
tak dlouho je tam schovávám.
Třiští se, už nemají tvar,
tolik střepů nikdo neslepí,
škoda práce, zmar.
Nesnaž se, i tvoje střepy tady mám,
nesahej tam, pořežeš se!
Moc dobře to znám.
Chtěl jsem si to uklidit,
však drží tam moc pevně,
vše se nedá opravit.
Snažím se zapomenout,
a celý život budu,
proti vlnám plout,
dokud neutonu.
Někdy pořezat se, není až tak špatné...
Třeba to vypovídá něco o nás samých...
Já jen doufám, že už je lépe...
13.11.2011 22:12:39 |
Žij!Žij!Žij! Žij už konečně, prosím!!! Opravdu se utopíš pokud nezapomeneš. Nějak to jde. Vždycky to jde! Vždycky. Neexistuje slovo ne, protože na vše vždycky můžeš říct ano.Prosím
19.08.2011 13:38:00 | Toda
Nechala bych jen ty první tři sloky, ty jsou za st, avšak ty poslední dvě...už jsou jen tak navíc co ani nesedí...
14.07.2011 14:38:00 | whiolet