Porcelánová

Na kolenou prosím tebe,
zoufalý hlas se mi chvěje.
Tichý smutek ztratil slova
třesoucí se na rtech znova.

Vážný pohled s bílou v perlách
cinkají tu na parketách,
že se konat začalo,
není důvod, aby přestalo.

Srazit bičem k zemi,
to je jen tvůj cíl.
Palčivými ranami,
trápit trochu dýl.

Moje city, moje slova,
moje nedokončená obhajoba
nezajímají tvou duši,
smích... drásá mi už uši.